24.05.2019, kategorie: Diecézní centrum pro katechezi

Vikariátní pouť rodin V erbu lvice

Jak to všechno probíhalo?

Rodiny se vydaly po stopách svaté Zdislavy

Již na mši svaté, která byla sloužena za naše rodiny, jsme se od pana vikáře P. Iva Prokopa dozvěděli mnohé o sv. Zdislavě a o době, kdy žila. Ponořili jsme se do 13. století plného krutých válek a nepřátelských vpádů, ale také laskavých rukou, léčivých schopností a obětavého srdce paní Zdislavy. Poté jsme byli uvítáni na nádherně upraveném farním dvoře manželů Kutišových, který připomínal dvůr hradu Křižanov, kde Zdislava prožívala své dětství. Zde jsme okusili středověké kratochvíle, jako bylo vyšívání, probíhání mezi pytli se senem a házení podkovou. Po občerstvení jsme dostali poutnickou kartičku na zaznamenávání razítek a s modlitbou k sv. Zdislavě a vydali se na cestu do Mláky. Hned na dalším stanovišti nás uvítala paní bylinkářka, povyprávěla nám o historii léčivých rostlin, které u nás ve středověku pěstovali řeholníci v klášterních zahradách a také jsme zde měli za úkol určit léčivku podle chutě, vzhledu a vůně. Ochutnali jsme připravený čaj z kopřivy, lípy, heřmánku, máty, bezu a meduňky. Uvědomili jsme si, že veliké bohatství pro naše zdraví roste všude kolem nás, stačí ho použít tak, jak jej používala svatá Zdislava. Pokračovali jsme na naší cestě až na konec obce, kde na nás čekali středověcí rytíři. Zdislava se totiž provdala za rytíře Havla z Lemberka a rytířství, pravá zbroj, meče a štíty nemohly na naší pouti chybět. Za rytíře se převlékali velcí i malí, kluci i holky. Na tomto poutavém stanovišti, které pro nás připravila skupina Páni z Hradce, jsme se opravdu rádi zdrželi. Každý poutník však musí vyrazit dál, i my jsme pokračovali ke stanovišti s mapou, abychom se podívali, kde se vlastně vše tehdy odehrávalo. Na mapě jsme si našli jihočeskou Mláku, hrad Křižanov na Vysočině a hrad Lemberk i Jablonné v Podještědí v severních Čechách. To jsme byli rádi, že putujeme pouze 5 km a ne přes celé Čechy, jako tehdy Zdislava. Putovali jsme za krásného počasí, s dobrou náladou a s dobrými přáteli. Ty také potřebovala i Zdislava, a tak není náhoda, že další stanoviště bylo věnováno svaté Anežce. Ta byla pro Zdislavu a její dílo velikou duchovní oporou. Naším úkolem bylo složit důležitou větu, kterou jí tehdy Anežka v klášteře Na Františku řekla, a která byla i posláním pro Zdislavu: „Jestli chceš přistoupit k těm nejchudším a nejubožejším v duchu blahoslavenství, vejdi k nim prostě a bez okras, které tě tíží.“ Zdislava opravdu svůj majetek nešetřila, ale rozdávala z něj chudým, nemocným a potřebným a také založila v podhradí špitál. Místo krásného šatu nosila zástěru a místo šperků kupovala plátno na obvazování, jídlo a další potřebné věci pro druhé. Její lékařské schopnosti byly známy po celém kraji, každý nemocný a v boji zraněný potřeboval její pomoc. Proto nám na dalším stanovišti paní doktorka připomněla, jak důležité je umět léčit, jaké máme dnes možnosti léčení a jak můžeme i my poskytnout první pomoc. Zájemci si vyzkoušeli fonendoskop a poslechli si vlastní srdce, také si mohli změřit krevní tlak tlakoměrem, anebo zahopsat na berlích. Paní doktorka nám též ukázala správné obvazování a to opravdu vydrželo až na poslední stanoviště, které nás čekalo u kostela v Mláce. Zde jsme potkali představitelku řádu Dominikánů. Ta nám vysvětlila, co přináší řeholní řády dnešním lidem a celé naší společnosti. Dominikáni byli pro Zdislavu jako její druhá rodina, proto jim také vystavěla klášter a finančně podporovala jejich dílo. Podle legendy prý sama Zdislava v noci chodila na stavbu pomáhat, aby se klášter co nejrychleji dokončil. Poslední úkol pro nás byl tedy vystavět klášter alespoň z kostek. Za odměnu jsme dostali sladké koláčky a konečně se po dlouhé cestě usadili v chladu malebného kostela Navštívení Panny Marie, kde nás přivítal P. Jiří Kalaš a povyprávěl nám o historii obrazu i kostela. Celá pouť končila krátkou májovou pobožností a poté jsme se již ubírali domů. Jako dárek jsme si odnášeli modlitební kostky a papírový svícen ve tvaru a barvách rožmberské růže s nápisem Svatá Zdislavo, oroduj za nás. Věříme, že tato pouť přinesla mnoho užitečného nejen nám, ale i ostatním účastníkům a také ochranu Panny Marie a svaté Zdislavy pro všechny naše rodiny.

 

Závěrem bych chtěla poděkovat katechetkám, organizátorům, účastníkům poutě a především všem obětavým dobrovolníkům, kteří pomohli zajistit jednotlivá stanoviště, zázemí, občerstvení, focení atd. Zvláště děkujeme kněžím našeho vikariátu za duchovní služby a též lomnické schóle KOS za hudební doprovod mše svaté. Těšíme se na příští setkání na vikariátní pouti.

 

Z jindřichohradeckého vikariátu

Eva Hejdová

 
 
Nahoru