Jsme na cestě

Kdo nás na cestě doprovází? – nejsem na cestě sám, kolem mne jsou lidé (děti, kamarádi, rodiče, učitelé, kněží, biskup …), kteří mne doprovází. Využijeme zkušenost, že se máme o koho opřít, máme někoho, kdo nám pomůže, když jsme unaveni, kdo nás povzbudí. Ale i my sami jsme součástí celku. Vytváříme společenství doma, ve škole, ve farnosti, v diecézi …Církev je společenství Božího lidu.

Jaký směr a cíl má naše cesta? – jdeme všichni společně stejným směrem. Jsme na cestě do Božího království apod.

Jaká je naše cesta? – jaké prožíváme radosti a trápení na cestě, co nás všechno může potkat, jaké jsou naše představy a přání, jaká je skutečnost, jaké nároky na nás klade Ježíšova výzva „Pojď a následuj mne“ apod.

Kdo šel stejnou cestou před námi? – projděme se dějinami našich farností a diecézí. Historické osobnosti a jejich osobité životní cesty, jak oni si poradili se svou životní výzvou. Jaká osobnost pochází z okolí místa, kde bydlím. Katecheze může být zaměřena na národní světce. V r. 2007 bude mít 30 výročí svatořečení filadelfský biskup a jihočeský rodák Jan Nepomuk Neumann. Diecézníl biskup Jiří Paďour OFMCap vyhlásil rok 2007 rokem Jana N. Neumanna. Téma „Projektu do škol“, kterým oslovuje Diecézní katechetické středisko školy v Českobudějovické diecézi již od šk.r. 1997/98, je věnován tomu to světci.

Jak začala naše cesta? – každá cesta má svůj začátek (i konec). Na začátku cesty člověka stojí zpráva o stvoření. Příležitost ukázat Boha jako milujícího Otce všeho tvorstva.

Kurikulum vitae – Černobílé obrázky obsahují koloběh života. Je možné jich využít při katechezích zaměřených na aktuální prožívání církevního roku.

Důležitá poznámka! Zvídavé děti se katechety jistě zeptají, jak to, že mluvíme o tom, že naše cesta má nějaký začátek a konec, když vláček na obrázku jede dokolečka. A kdyby se stalo, že se žádné dítě nezeptá, sami na to poukažte. Je to správná otázka. V našich životech se mnoho věcí opakuje, např. roční období, každý rok přijde advent a s ním nová očekávání a radost z příchodu Ježíše Krista, Vánoce a zimní radovánky, jaro s rozkvetlou přírodou a oslavou Vzkříšení Krista, letní táboření a podzimní pouštění draků… to vše můžeme prožívat s vědomím Boží přítomnosti...

Koleje do kruhu vyjadřují neustálé opakování – to je ale pouze jeden rozměr lidského života. Ten další vyjadřuje modré pozadí celého obrazu, které má navozovat pocit lidské nezakotvenosti. Jsme unášeni prostorem, ale ne bez cíle. Směřujeme k Bohu.

Blížící se adventní doba nabízí vynikající možnost začít s dětmi pracovat na celoročním projektu Jsme na cestě. Ukážeme dětem velký barevný obrázek vlaku, který jede po kolejích a kolem něhož jsou obrázky toho, co děti prožívají po celý rok. Můžete věnovat nějaký čas tomu, že si o něm s dětmi popovídáte, děti popíší, co na něm vidí, co je nejvíce zaujalo, který čas v roce mají nejraději a proč. Bylo by dobré, kdybyste se zmínili nejen o neustálém opakování (ročním koloběhu), ale také o perspektivě našeho růstu a cestě, která má svůj smysl a směr.

Zastavte se s nimi na začátku adventu u obrázku dívky (maminky), která rozsvěcuje světlo svíčky na adventním věnci. Mluvte s dětmi o adventu, prožívejte s dětmi společně přípravu na svátky Ježíšova narození. Ve škole si najděte volné místo (např. nástěnku) a začněte s dětmi tvořit společnou cestu. Můžete na nástěnku umístit obrázek vláčku a kolem něho průběžně po celý rok umísťovat obrázky – pracovní listy, které děti vymalovaly. Obrázky mohou být také pouhou inspirací pro další kreativní vyjádření dětí.

Nad obrázkem rodiny u jeslí si můžete s dětmi pohovořit o významu rodiny, důležitosti každého jejího člena, každý zde má své místo. Vyzdvihnout obraz Svaté Rodiny a význam Ježíšova příchodu – Bůh přišel jednoduše tam, kde ho málokdo čekal. Mezi obyčejné lidi. A přichází také dnes mezi nás. Nezapomíná na nikoho z nás.

Další obrázek s květinou pro babičku se dá využít právě v takovém smyslu. Nezapomínejme jeden na druhého. V rodině, ale ani v našem okolí. Můžeme věnovat čas tomu, že si budeme povídat o stáří, co člověku bere, ale co také přináší, co můžeme na starých lidech obdivovat, čemu se můžeme od nich učit. Můžeme společně navštívit nějaký domov důchodců, uspořádat besedu s nějakým starším pamětníkem apod.

Důležité je, abyste po celý rok vytvářeli s dětmi svými aktivitami podobný obrázek, jaký máte již hotový před sebou. Tento obraz bude průběžně vznikat, děti ho budou sami dotvářet a bude umístěn tak, aby jej měly při každém setkání na očích.

Cílem je dětem ukázat, že i v tom, jak se život neustále opakuje, je obsažen hlubší smysl. Smysl putování, či směřování k Bohu. A my všichni jsme na této cestě.

Téma: symboly adventu – věnec

Cíl: vysvětlit dětem symboliku adventního věnce a zapojit je do slavení adventu ve farnosti.

Postup: Hodina je plánovaná na týden po slavnosti Krista Krále. S duchovním správcem je třeba dohodnout svěcení adventních věnců (vigílie před 1. adventní nedělí nebo při mši svaté na 1. adventní neděli) farníků, vč. toho, který připravíme při hodině a bude zdobit učebnu.

Připravíme si: obr. s adventním věncem pro všechny děti, upletený věnec ještě neozdobený, fialovou stuhu, 4 svíčky – 3 fialové + 1 růžovou

Postup:

• řízený rozhovor na téma „není věnec jako věnec“ – věnečky z polního kvítí, hřbitovní a „dušičkové“ věnce, adventní věnec – čím se od sebe liší

• vysvětlíme symboliku adventního věnce: barva stuhy, svíček, kdy a kde se poprvé zdobil....

• při vyprávění dozdobujeme připravený věnec a děti zároveň vypráví, jak probíhá advent u nich doma

• na závěr setkání rozdáme černobílý obrázek s adventním věncem, aby si děti doma vybarvily. Starší děti se mohou pokusit vymyslet krátký příběh o tom, proč je na obrázku u adventního věnce žena sama.

V adventní době bychom neměli zapomenout na slavení svátosti smíření. Kající bohoslužby se mohou zúčastnit i malé děti nebo ty, které se teprve ke svátosti připravují (nebudou se zpovídat).

Kající bohoslužba pro děti

Domluvíme si termín kající bohoslužby s duchovním správcem a probereme s ním rovněž její postup – resp. postup naší části (katecheze).

1. část katecheze začíná nejpozději v týdnu před termínem kající bohoslužby. Pracujeme s dětmi nad obrázkem sáňkujících dětí.

Postup:

• obrázek si zvětšíme nejméně na A3

• s dětmi můžeme vést rozhovor na téma: co budou dělat o vánočních prázdninách (důležité je co budou dělat, ne kam pojedou)

• jak prožívají prázdniny děti na obrázku, kde asi se namalovaná situace odehrává apod.

• společně vytvoříme z černobílého obrázku barevný obraz (barvy, mozaika apod.)

2. část katecheze při kající bohoslužbě

Potřebujeme: 3 pomocníky ( dva vypravěči a třetí je „hlas svědomí“, obrázek z předcházející hodiny

Postup:

• na začátku bohoslužby umístíme obrázek na viditelném místě před lavicemi

• začátek bohoslužby dle instrukcí v „Kajících bohoslužbách pro děti“ ( připravilo DKS a vydalo Sdružení J.N.Neumanna)

• katecheze po evangeliu:

Katecheta začne vyprávět příběh: prvňák Vašík se už nemohl dočkat vánočních prázdnin. Nedávno o přestávce ve škole se svěřoval staršímu kamarádovi Vojtovi, že pojede s rodiči k babičce na Šumavu. Vesnice, ve které babička bydlí je uprostřed kopců a v zimě je tam fantasticky! To není jako ve městě – tam na vesnici je sníh každou zimu. S klukama z vesnice jsou celé dny venku a sjíždějí na sáňkách jeden kopec za druhým. Nejlepší je ten, který je hned za domem, ve kterém babička bydlí. Není sice největší, ale zato je pořádně prudký a končí přímo u silnice. Mamka sice říká, že je to nebezpeční a chce, aby jezdili na kopci za vesnicí, který je daleko od silnice. Jenomže to není žádné dobrodružství. S kluka se vždycky sází, komu se podaří zabrzdit sáňky co nejblíže u silnice. A většinou vyhrává on. Vojta jenom zabručel: „Ty se máš! Já budu letos celý prázdniny doma. Táta si zlomil nohu a mamka nemá řidičák, tak nemůžeme nikam jet ani na odpoledne. Ve městě se sáňkovat nedá, tak se budu pěkně otravovat.!

„Hlas svědomí“: A co ty, jak jsi na tom? Myslím sám se sebou, takový jaký jsi?

• Nejsi naštvaný nebo uražený, že vánoční prázdniny nebudou podle tvých představ?

• Nevymýšlíš si, kde budeš o prázdninách, abys byl mezi spolužáky nebo kamarády zajímavý?

• Neriskuješ své zdraví při zimních sportech?

• Nesvádíš k riskování kamarády?

• Nebýváš rozzlobený a zlostný, když při hrách nevyhráváš?

Pomocník katechety pokračuje ve vyprávění dalšího příběhu: Já jsem zaslechl jak se bavila Jana se svým bratrem Milanem, co budou dělat o prázdninách. Milan povídal: „Hele, já se na ně ani netěším. Nějak mi to v poslední době nešlo ve škole a taťka povídal, že o vánočních prázdninách budu mít smůlu – žádné sáňky! Musel jsem mu slíbit, že se o prázdninách budu učit. To bude pěkná otrava. Radši bych chodil do školy. Jana ho chtěla povzbudit a tak mu povídala: Milane, neřeš to! Naši přece jedou hned po Štědrém dnu na hory a vrátí se až před Silvestrem. U nás bude babička a stou se dá mluvit. Vždyť ona ani neví, že ti taťka zakázal sáňky.“ A víte, co jí odpověděl Milan? „Ty, ségra, seš normální? Vždyť jsem to tátovi slíbil, že se budu učit a na sáňky nevleze. Že babička o mém slibu nic neví – to na tom přece nic nemění!“

„Hlas svědomí“: A co ty, jak jsi na tom?

• Připravuješ se pravidelně večer do školy?

• Nenecháváš všechno na poslední chvíli, na ráno?

• Píšeš domácí úkoly opravdu doma, neopisuješ je až ve škole od spolužáků?

• Snažíš se dodržet sliby, které jsi dal rodičům, kamarádům, spolužákům?

• Nepokoušíš se obejít požadavky rodičů?

• Neděláš, že jsi na ně zapomněl?

Další pomocník pokračuje v příběhu: Ve vlaku (autobusu...) jsem slyšel,jak jeden kluk povídal druhému, že letos o vánočních prázdninách pojedou se sestrou k tetě a strejdovi do Prahy. Už se nemůže dočkat. Když tam byli o letních prázdninách, tak chodili ministrovat do takového velkého kostela. To je něco úplně jiného než u nich doma. Ministrují tam i holky. A farář jim slíbil, že kdykoliv zase přijedou do Prahy, tak mohou přijít.“

„Hlas svědomí“: A co ty, jak jsi na tom s Bohem?

• Nedáváš si o prázdninách také „prázdniny“ od Boha?

• Modlíš se i když jsi v prostředí, kde se ostatní nemodlí?

• Snažíš se zjistit, kde a kdy je nedělní mše svatá tam, kde budeš o prázdninách?

• Nedáváš přednost sáňkování a klouzačkám před návštěvou mše svaté?

• Dokážeš otevřeně vyznat, že jsi věřící?

• Bohoslužba probíhá dále dle instrukcí v „Kající bohoslužbě pro děti“

• Při zpovědi mohou děti dostávat mimo svíčku také černobílý obrázek sáňkujících dětí, aby si ho doma vybarvily (obrázek připravíme pro všechny přítomné děti)

Několik návrhů na aktivity při farních setkáních

Obsah pojmů advent a vánoce se pro svět, ve kterém žijeme zamlžil nebo zcela vytratil. Obchodní řetězce všeho druhu se předhánějí ve vánoční výzdobě od začátku listopadu do Štědrého dne, ve kterém „konečně“ oslavíme vánoce. Po Štědrém dnu je následuje tzv. „vánoční výprodej“.

Pro děti, které se s takto prezentovanými vánocemi setkávají téměř všude kolem sebe – škola, obchody, média (někdy též doma) – by katecheze na téma adventu a vánoc měly ukazovat cestu z tohoto „labyrintu světa“. Měly by dětem pomoci lépe pochopit smysl adventu a porozumět křesťanskému poselství vánoc.

V adventu můžeme využít svátků světců a ve farních katechezích „oživit“ zvyky a obyčeje spojené s jejich životem – např. sv. Barbora, sv. Mikuláš, sv. Lucie... Přinesení betlémského světla do farnosti nám nabízí možnost odpoledního setkání s program (katechezí) pro celou farnost.

V moha farnostech jsou na Štědrý den odpoledne mše svaté. Zúčastňují se jí nejen děti a pravidelní farníci, ale také ti, které jáhen MUDr. Kašparů nazývá „jednoročáky“ nebo „dvouročáky“. V letošním roce budeme slavit neděli, závěr adventu a Štědrý den v jediném dnu. V dopoledních hodinách budeme slavit mši svatou 4. adventní neděle a večer vigilii, svatovečerní nebo také štědrovečerní mši svatou. Je nepravdivé nazývat tuto mši svatou „půlnoční“ – nemůžeme si posunout půlnoc podle toho, jak nám to vyhovuje! Ve farnostech může nastat situace, že odpolední mše svaté nebudou. Nejen pro děti (aby se zabavily před štědrovečerní večeří), ale i pro ostatní farníky můžeme připravit program (katechezi). Příkladem může být program „Štědrovečerního odpoledne“, který připravuje farnost sv. Mikuláše v Č. Budějovicích.

Na Štědrý den bude od 12.00 do 15.00 hodin otevřen kostel Obětování Panny Marie (klášter). V kostele bude možnost vyzvednout si betlémské světlo a děti dostanou papírovou skládačku s vánočním motivem. Návštěvníci si prohlédnou jesličky (bez Ježíška! a s výkladem), na panelech nainstalovanou výstavu s obrázky nejznámějších betlémů a uslyší adventní a vánoční poezii a písně. Ve farním sále se bude promítat film o Svaté zemi – místech, která se vztahují k narození Ježíše.

Na závěr jedna poznámka: nenechme se svést k tomu, abychom poslední setkání před vánočními prázdninami, např. již 20. prosince pořádali vánoční besídky,které předbíhají a oslavují vánoce ( i když jsou na ně děti zvyklé ze školy). Advent nám pro katecheze předvánočních dnů nabízí nepřeberné množství témat. Pro křesťana začínají vánoce v noci z 24. na 25. prosince, slavností Narození Ježíše Krista.

Farní katecheze se odlišuje od školní výuky náboženství především tím, že je více propojena se životem farnosti a pomáhá děti uvádět do života z víry. Život farnosti se odvíjí od církevního roku, který je rozdělen na vánoční a velikonoční okruh (každý z nich má své období příprav – advent a půst) a období tzv. mezidobí. Své nezastupitelné místo v nich mají Boží hod vánoční , Boží hod velikonoční, slavnosti a svátky Páně, Panny Marie a svatých.

Vánoce slavíme od slavnosti Narození Ježíše až do svátku Křtu Páně. Vzhledem k vánočním prázdninám se ale pro děti „smrskne“ celé období Vánoc na dva svátky, které zvládneme s dětmi probrat při setkáních před a po prázdninách: Narození Ježíše a Třech králů.

Vánoční okruh je přitom mnohem pestřejší. Několik možností, které nám nabízí svátky v tomto okruhu, při jejichž přípravě a slavení by se mohly zapojit nejen děti, ale celá farnost.

První dva svátky jsou těsně za sebou a ukazují tak na skutečnost, že církev jim přikládala (a přikládá) velký význam. Lze říci, že slavením svátků sv. Štěpána a sv. Jana Evangelisty se mladá církev učila slavit Vánoce.

Svátek sv. Štěpána

V mnoha farnostech bývá zvykem, že děti chodí koledovat. Tento zvyk pochází z Bavorska, kde se na svátek sv. Štěpána rozdával chudým lidem chléb a mladí lidé chodili dům od domu a vyprošovali si malé dárky. Po domluvě s duchovním správcem můžeme připravit krátké setkání koledovníků na faře (pří. v kostele). Přiblížíme jim život sv. Štěpána ( slova koledy jim o něm neřeknou téměř nic) a před odchodem mohou dostat požehnání. Katecheté mohou předem s dětmi promluvit o tom, na jaký konkrétní účel (např. misijní) využijí výtěžek z koledy.

Svátek sv. Jana Evangelisty

Od ranného středověku církev tento den žehnala a podávala víno. Jedna z legend o sv. Janu vypráví, že vypil bez újmy na zdraví pohár otráveného vína, aby obrátil na víru pohanského kněze z Efezu. Součástí žehnací formule nad vínem jsou slova:“ Napij se lásky sv. Jana“. Slavení „Svatojanské lásky“ může být inspirací pro setkání farnosti a vést k obnovení zvyku, pro který měly germánské kmeny výraz „Minne trinken“, tj. pít v milující připomínce. Při přípravě katecheze je třeba brát ohled na děti – tématem je víno, alkohol. Na druhé straně může být právě tato katecheze příležitostí, jak dětem vysvětlit správné používání alkoholu. Víno se dříve (i nyní) využívá také jako lék, zneužívání bylo stejně nebezpečné dříve jako nyní – nebezpečí však není v alkoholu, ale máme je v sobě.

Svátek Svatých Mláďátek

Dětem bychom měli dobře vysvětlit obsah tohoto svátku. Možná bychom byli překvapeni, kolik z nich si dovede představit „mláďátko“ víc jako právě narozené zvířátko, než betlémská novorozeňata, které dal Herodes vyvraždit.

Svátek Svaté Rodiny a Matky Boží Panny Marie

Jde o dva svátky, které patří mezi tzv. „pohyblivé“. Svátek Svaté Rodiny slaví církev v neděli během vánočního oktávu. Pokud však připadne Boží Hod vánoční na 25.prosince a den oktávu na neděli, slaví se svátek Sv. Rodiny 30. prosince. Svátek Matky Boží Panny Marie slavíme 1.ledna. Nejsme sice (podle slov Ježíšových) „z tohoto světa“, ale žijeme v něm. Neměli bychom tedy zapomínat na to, že tento den začíná nejen pro naše přátele, ale i pro nás nový občanský rok.

Je dobrým zvykem, že většina katechetů připravuje s dětmi vánoční scénku o narození Ježíše. Často se ale stává, že děti mají pouze jednu příležitost ji zahrát ostatním farníkům. Svátek Sv. Rodiny, který je v r. 2006 v neděli, nabízí příležitost navštívit penzion, domov důchodců nebo charitní domov, ve kterém žijí lidé, kterým zemřel jejich životní partner a jsou více či méně osamělí. Návštěva dětí a předvedení scénky by jistě prozářily vánoční dny všech obyvatel, nejen věřících.

Slavnost Zjevení Páně (Epifanie)

Převládající tématika mše svaté této slavnosti vychází z textu evangelia – mágové z Východu vedeni hvězdou hledají právě narozeného krále Židů. Postupem času se obsah svátku zamlžoval, až z něho vypadla Epifanie a obsah se soustředil na Tři krále. Přitom jde o svátek Páně, nikoliv o svátek svatých! Žehnání vody, soli, křídy a kadidla je známým zvykem již od konce středověku. Je sním též spojeno žehnání obydlí (bytu), při kterém se na jejich veřeje píší písmena C + M + B. Podle obřadu „žehnání křídy“ v římském rituálu jsou písmena vykládána jako značky jmen třech králů – Caspar, Melichar a Balthasar. Jiné vysvětlení je, že jde o počáteční písmena tří slov prosby: „Christus mansionem benedicat.“ – Kriste, žehnej tomuto obydlí. V katedrále sv. Mikuláše v Č. Budějovicích je zvykem připravit malé sáčky s kouskem křídy a trochou kadidla, které jsou žehnány společně s ostatními a po mši svaté si je věřící odnesou domů.

Svátek Křtu Páně

Od 4.stol. spojuje církev západního ritu svátek zjevení Vykupitele s příchodem mudrců, Ježíšovým křtem a svatbou v Káně. Křest Páně a svatba v Káně jsou tak původními prvky svátku Epifanie. Církev římsko-katolická slaví tento svátek první neděli po Slavnosti Zjevení Páně. V liturgických textech cyklu C (letošní církevní rokú zaslechneme perikopu o proměnění vína v Káně). Svátkem Křtu Páně se uzavírá vánoční okruh, následuje tzv. liturgické mezidobí.

Přijetím Janova křtu projevil Ježíš svou solidaritu s lidmi poznamenanými hříchem. Zároveň také propůjčil vodě sílu hřích odpouštět. V příběhu o křtu Páně (Mt 3,16-17) se poprvé setkáváme s Nejsvětější Trojicí – Ježíš, hlas Boží, holubice jako symbol Ducha svatého.

Toto období můžeme rozdělit na 2 části: tzv. mezidobí a čas přípravy na Velikonoce - dobu postní. Obecně lze říci, že postní doba začíná v polovině února a Velikonoce jsou koncem duba, tzn. že máme celkem zhruba 12 týdnů. Ne všechny můžeme využít pro farní katecheze (jsou zde pololetní a jarní prázdniny, nebo dny volna). Je proto dobré si udělat časový plán a z nabídky katechetické práce vybrat to, co využijete. Do začátku postní doby by tématem farních setkání měl být život a působení Ježíše Krista. Cílem je seznámit děti s celou šíří působení Ježíše Krista. V době postní se zaměříme na Ježíšovu předpověď utrpení a cestu kříže.

Hromnice

Masopust

Postní doba – všeobecně

Popeleční středa

Nabídka několika katechetických možností v období od Masopustu do Velikonoc:

Svatý týden je časem intenzivního prožívání Kristova utrpení. Boží slovo v liturgii prvních třech dnů hovoří ústy proroka Izajáše o Hospodinovu služebníku, evangelia přináší zprávy o událostech posledních dnů před Kristovým umučením. Závěr Svatého týdne tvoří velikonoční triduum. Liturgie tridua začíná večerní mší svatou - památkou Poslední večeře Páně, vrcholí slavností vigilie a končí nešporami neděle Zmrtvýchvstání Páně.

Pro katechezi těchto dnů doporučujeme časopis Duha, ve kterém najdete nejen pomoc s vysvětlením židovsko-antického počítání dnů, ale také si můžete s ministranty "oživit" jejich specifické úkoly při slavení velikonoční vigilie. Velikonoční témata najdete v následujících číslech časopisu Duha (uvádíme číslo časopisu a školní rok, ve kterém vyšlo):

Číslo	Ročník	Název
14	1994-95	"Hned nato kohout zakokrhal..."
16	1996-97	Velikonoce se nedají popsat
15	1998-99	Velikonoční radost
16	1999-00	Znamení velikonoční noci
15	2000-01	Co všechno dělají ministranti
15	2003-04	Smrt a zmrtvýchvstání v obrazech
15	2005-06	Poselství velikonoční svíce (toto číslo najdete také na internetových stránkách: www.duha.czweb.org)

Církev si uvědomuje, že důležité slavnosti potřebují nejen čas k přípravě, ale také čas pro zklidnění a reflexi toho, co jsme slavili. Pro křesťany nekončí Velikonoce nedělí Zmrtvýchvstání Páně, ale věřící lid slaví velikonoční tajemství - s pozvolnou intenzitou – ještě následujících 50 dnů, až do slavnosti Seslání Ducha svatého.

Prvních 8 dnů tvoří tzv. velikonoční oktáv. Liturgie těchto dnů je zaměřena na katechumeny, kteří o slavnosti Veliké noci přijali iniciační svátosti (křest, biřmování, eucharistii) a na novokřtěnce. Součástí liturgie i ve všední den je radostný chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu“.

Čtyřicátý den po neděli Zmrtvýchvstání Páně slaví církev slavnost Nanebevstoupení Páně. Číslo „40“ je nejen posvátným biblickým číslem, ale v tomto případě koresponduje též s zprávou apoštolů (Sk 1,3).

Po této slavnosti se církev a věřící lid připravují svatodušní novénou (jejíž původ je v lidové zbožnosti) na slavnost Seslání Ducha svatého – Letnice. Tato slavnost završuje velikonoční tajemství. Liturgie slavnosti ozřejmuje vztah mezi darem Ducha svatého, zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně. Při slavnosti seslání Ducha svatého bývá zvykem, že biskup uděluje svátost biřmování ve svém diecézním kostele.

Několik námětů pro katecheze těchto dnů:

• Velikonoční doba může být příležitostí ke slavnostnímu setkání všech dětí, které v průběhu roku přijaly křest.

• Květen je měsícem májových pobožností, při kterých se většinou zpívají loretánské litanie. Po dohodě s duchovním správcem můžeme s dětmi připravit májovou pobožnost, na kterou si děti připraví své vlastní invokace.

• Při katechezi na téma nanebevstoupení Páně doporučujeme se zmínit dětem o mariánském svátku nanebevzetí ( rozdíl v obsahu pojmů se jim často plete).

• V době od svátku Nanebevstoupení Páně do Letnic bývalo zvykem zdobit kříže v polích lukách – znamení, že kříž dostává jinou perspektivu než v době postní. Možná bychom našli v nedalekém okolí opuštěné kříže, které bychom s dětmi mohli vyzdobit např. polním kvítím. Při katechezi bychom měli zdůraznit, že Panna Marie není jenom matkou Ježíše, ale Matku církve (srov. Sk 1,8-14).

• Poslední květnový den v květnu slaví církev svátek Navštívení Panny Marie. Při návštěvě Alžběty zaznělo slavné Mariino kantikum Magnifikat, které je součástí denní modlitby církve. Pro starší děti je svátek příležitostí k bližšímu seznámení nejen s modlitbou Magnifikat, ale také s breviářem.

• Přenesení velikonoční svíce (paškálu) z presbytáře do prostoru křtitelnice před slavností Seslání Ducha svatého může být slavnostní – např. připravíme se staršími dětmi bohoslužbu slova (přinesení svíce do kostela bylo též slavností).

• Neděli po slavnosti Seslání Ducha svatého slavíme slavnost Nejsvětější Trojice. Jako vlastní slavnost se začala slavit nejprve ve francko-galských benediktinských klášterech. Už na přelomu tisíciletí. Pro celou církev byla zavedena až papežem Janem XXII. V r. 1334. V tom, že slavnost slavíme v neděli po Letnicích lze vidět projev díků za dokonané tajemství spásy, které působí Otec skrze Syna v Duchu svatém.

• Ve čtvrtek po slavnosti Nesjvětější Trojice slavíme svátek Těla a krve Páně, lidově Boží tělo. Slavnost předepsal pro celou církev papež Urban IV. zakládací bulou „Transiturus“. v r. 1264. Ze začátku nebývala slavnost spojena s průvodem, k tomu došlo až v letech 1274-79. Eucharistický průvod byl ve velké oblibě ve 14.stol., kdy se konal s velkou okázalostí a se slavností začaly být spojovány prvky polních a prosebních procesí. Eucharistický průvod není liturgie, o které rozhoduje římská kurie, ale jeho konání je v kompetenci místních biskupů. Tam, kde to umožňují místní poměry s doporučuje konání tohoto průvodu s vědomím, že církev je putující Boží lid, který může obstát v četných nebezpečích cest jen díky posilující blízkosti svého Pána. Dnešní člověk, zmítaný nahodilostmi svého bytí, by měl chápat eucharistický průvod jako symbolické vyjádření toho, že není ve svém pozemském putování opuštěn, ale ve společenství církve s eucharistickým Pánem je na cestě ke sjednocení s Kristem, který přijde v onen den, aby byl oslaven a veleben těmi, kteří uvěřili (srov. 2 Te 1,10).

• Na závěr školního roku se konají různé výlety nebo táboráky. Neměli bychom před začátkem prázdnin zapomenout na slavení kající bohoslužby s dětmi, při které můžeme využít obrázků z pomůcky „Jsme na cestě“.

Kající bohoslužba – konec školního roku

Září

Mše svatá na zahájení školního roku.

V některých farnostech je dobrým zvykem pozvat všechny děti (nejen ty, které chodí na náboženství) na začátku školního roku na mši svatou. Pozvánka – informace o termínu konání lze předat do škol ve vikariátu osobně nebo zaslat poštou. Dle možnosti farnosti lze informace zveřejnit též na internetových stránkách nebo v regionálním tisku. Podle situace a podmínek v konkrétní farnosti můžeme připravit mši svatou také pro studenty.

Kající bohoslužba pro děti

Začátek školního roku je pro děti důležitým okamžikem, vhodným pro slavení společné kající bohoslužby (426 kB) nebo společné slavení svátosti smíření. K přípravě můžeme použít volné pokračování katechetické pomůcky „Jsme na cestě“. Příběhy k obrázkům a „hlas svědomí“ reflektují to, co děti mohly prožít o prázdninách a hrají důležitou roli při výchově svědomí dítěte. Dítě má příležitost se „identifikovat“ s postavami příběhu a učí se poznávat a posuzovat své vlastní jednání.

Obrázky ke katechezi zvětšíme na formát A3, vybarvíme a umístíme na viditelném místě před oltářem. Příběhy můžeme vyprávět nebo podle nich připravíme krátké scénky.

Říjen

Dětská diecézní pouť

Termín: 6.října 2007

Místo konání: Svatá Hora

Stručný program:

9.30 – 10.00 registrace

10.30 – 11.30 mše svatá

11.30 – 14.00 „Každý má v církvi své místo.“

14.00 – 14.30 závěr poutě

Bližší podrobnosti lze získat u příslušných vikariátních zástupců.

Celostátní kongres katechetů

Kongres se koná ve dnech 26. – 27. října 2007 v Kroměříži. Pro přihlášené katechety zajistilo Diecézní katechetické středisko společnou dopravu. Podrobné informace obdrží katecheté poštou do 20. října 2007.

Listopad

Na závěr Dětské diecézní poutě byly děti vyslány, aby společně ve skupinách vytvořily mapu diecéze. Zadání a metodický pokyn pro vytvoření mapy obdržely vedoucí skupin

V rámci jednotlivých vikariátů by mělo proběhnout vyhodnocení map, které vytvořily jednotlivé skupiny poutníků. Mapy a vyplněné „Poutní karty“ je třeba zaslat na Diecézní katechetické středisko nejpozději do 30.11.2007.

V období od září do adventu bychom neměli při farních katechezích zapomenout na důležité svátky a slavnosti, např.

14. září – Povýšení sv. kříže

15. září – Panny Marie Bolestné

16. září – sv. Ludmily

28. září – sv. Václava

2. října – sv. andělů strážných

4. října – sv. Františka z Assisi

7. října – Panny Marie Růžencové

1. listopadu – Všech svatých

2. listopadu – Památka zemřelých

13. listopadu – sv. Anežka Česká

25. listopadu – Ježíše Krista Krále